Jak jsem běhal v Keni
země šampiónů

Dnes se bude makat .
Dopoledne klušu 3 kiláky na Kamary stadion.
Stadion byl otevřen v roce 1958 britskou královnou Alžbětou II. a momentálně prochází rekonstrukcí.
Takto nějak vypadl v době svojí slávy:
A takto vypadá dnes:
Pasou se tu ovce. V jednom místě je v celé šířce dráhy vykopaný příkop. Ale běhat se tu...

Tam kde býval krásný zelený dvorek, sem tam ozdobený kravským lejnem , je dnes staveniště gigantických rozměrů. Pár metrů ode dveří nám vyrůstá nová řadovka. Žádné dlouhé plánování. Natáhne se pár špagátů a začne se kopat. Večer jsou základy hotový.
Neskutečné, jak to jde rychle.
Na ranní trénink se přidávám k Jirkovi. Dnes běhá kopce 8x250m 2x....

V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul.Tady v Itenu se neodpočívá, ale maká 13 dní a aktivní odpočinek je povolen až den 14.Dnes je tedy 14. tréninkový den, den odpočinku. Vstáváme o něco později. To prostě k regeneraci patří. Jirka vaří černý čaj se zázvorem. Je...


Dnes asi nic mimořádného nenapíšu.
Ráno jsem běžel 2x 8km, proloženo cca 5 kilometrovou procházkou po lese.Už cestou tam cítím únavu. V lese se trochu vzpamatuju, ale zpátečních 8 km už nestojí za nic. Je celkem teplo a i dost fouká. Sotva pletu nohama a mám děsnou žízeň. Jsem rád, že je to za mnou.
Na...

Včera se "Běžci v Keni " od(pře)stěhovali ob-vchod vedle. Je to tu bez nich nějaké pusté a prázdné. Zůstali jsme tu s Jirkou Homoláčem sami. Sami a děsnej bordel. No jo, čtyři chlapi, víc jak 14 dní, v jedné chalupě. Nedá nic dělat. Odběhat ranních deset, koupit u Inda smeták a kýbl. A jde se na to. Vyhážu všechno...

Dnešní den bude určitě patřit k těm dnům, na který budu rád vzpomínat po celý život a možná i pootočí výhybkou mého osudu trošku jiným směrem.Vstáváme o chvilku dřív než obvykle. Trénink se šidit nedá. Ale hned jak doběhneme, omyjeme se a s 20 minutovým zpožděním jdeme na sraz s místním běžcem Isaacem Kosgeiem. Kosgei sedí ve stínu a čeká...

Dnes je v plánu dráha. Vlastně dráha to není, je to fotbalové hřiště v centru Itenu, asi kilometr od domu.
Na hřišti je ještě pár skupinek běžců. S Jirkou Homoláčem přicházíme kolem desáté hodiny. Většina běžců už má zřejmě po tréninku a za pár minut jsme na hřišti sami. Jen pár místňáků leží ve stínu a pozorují naše snažení. ...

Nevím proč, ale zase mě to dnes táhne do lesa. Snad pro ten klid, pro tu pohodu.
Celá Keňa je totiž pořád v pohybu. Každý někam jede , nebo jde. Neustále někoho potkáváte. I na polní cestě je živo. Tu projede motorka , tu přeběhnou děti přes cestu, pak o kousek dál stojí skupinka chlapů a o něčem...

Dnes mám v plánu doběhnout k lesu a trochu se tam projít. Vybíhám po 9. hodině. Osmikilometrovou trať běžím v tempu 5:12. Trošku u toho funím, ale jinak to jde. Běžím kolem školy, kde si za plotem hrají děti. Jakmile vidí běžícího mazungu (bělocha), začnou přes sebe překřikovat "havajůůů havajůůů" (How are you). Zvedám ruku na pozdrav a odpovídám...

Dnes musím začít menší korekcí včerejšího záznamu.
Jásal jsem předčasně. Hned po vyvěšení článku na net mi Jirka Homoláč s úsměvem sděluje, že jsme došli jen k vedlejšímu vodopádu a ten hlavní, velký je ještě kousek dál. Z toho vyplývá, že expedice "Vodopád" bude mít třetí díl.
Tak a teď už k dnešku.
V plánu je návštěva...