Den 10. - Vodopády podruhé

26.01.2019

Rozkaz zněl jasně: "10 minut běh / 10 minut chůze / 10km". Vláďa má tréninkový plán od trenéra a pevně se ho drží.
Navrhuju trasu, k již jednou nenalezeným vodopádům. Běží se celkem pohodově. Trasa vede nahoru přes bránu šampionů, kolem starého stadionu, a dále podél Velké příkopové propadliny. Na čtvrtém kilometru se cesta prudce stačí a klesá dolů. Dobíháme až k oplocenému pozemku. Zde cesta končí. Vydáváme se pěšinkou podél plotu. Po pár metrech koukám do mobilu, a zjištuju, že se od vodopádů vzdalujeme. Vracíme se zpět. Druhý pokus. Vydáváme se spodní, téměř zarostlou cestou podél plotu. V dálce už slyšíme padající vodu. Jdeme dobře. Skáčeme po kamenech proti proudu řeky. Místy jsou cítit opice , ale žádné nevidíme. Konečně jsme u cíle. Fakt pecka. Do vody nelezeme, bojíme se hadů. Uděláme pár fotek a klusochůzí jdeme zpět.
Každou sobotu se v Itenu konají trhy. Je to zajímavá podívaná. Prodává se tu kde co. Ale nikdo vám nic nevnucuje, tak se to dá v klidu projít. Odpoledne se mi už moc běhat nechce, ale díky "Běžecké výzvě" v aplikaci Garmin, se přemlouvám a jdu aspoň 5km. Jsem na 3. místě, ale myslím, že to moc dlouho nevydrží.
Na večeři jdeme do "lepšavejší" restaurace na pizzu. Pizzu nemají a nemají skoro nic, co je v jídelním lístku. Nakonec padá volba na avokádový salát a hranolky.
V této zemi ať si objednáte cokoliv, tak to stejně popletou a donesou, když ne úplně něco jiného, tak alespoň špatnou přílohu.
Proto David volí písemnou formu objednávky a servírce to raději napíše sám a ještě to jde zkontrolovat rovnou do kuchyně.
Skoro hodinové čekání se vyplatilo a s plnými bříšky jdeme spát. Zítra nás čeká výlet to Eldoretu. Koná se tam závod, tak se těším, jak budeme koukat.