Den 15. - Škola základ života

31.01.2019

Dnešní den bude určitě patřit k těm dnům, na který budu rád vzpomínat po celý život a možná i pootočí výhybkou mého osudu trošku jiným směrem.Vstáváme o chvilku dřív než obvykle. Trénink se šidit nedá. Ale hned jak doběhneme, omyjeme se a s 20 minutovým zpožděním jdeme na sraz s místním běžcem Isaacem Kosgeiem. Kosgei sedí ve stínu a čeká na nás. Jakmile nás spatří, tak se zvedá a s úsměvem nás jde přivítat. Čas se tady prostě neřeší. Minuta sem, minuta tam. "Kenya Time".

Neřeší se tedy normální čas, ale minuty v běhu se tu řeší s maximální přesností.
Kosgei patří k vynikajícím běžcům. Marathon 2:12, půlku za 1:02.
Sedáme do stařičké Toyoty. Už při rozjezdu divně drhne zadní náprava. Občas to chcípne i za jízdy. Jedeme do asi 70km vzdálené oblasti "Uasin Gishu". Snad dojedeme.
Jedeme se podívat na stavbu školy, na kterou kluci David a Čurda "Bežci v Keni" vybrali slušnou částku pomocí filmu https://youtu.be/wt59MkE5pDE
Kosgei tu má ženu a tři syny a o celý projekt výstavby se stará, a z nemalé části i financuje.
Po skoro hodině a půl jsme na místě. Přivítá nás ředitelka školy a pravděpodobně stavbyvedoucí. 
Původní a stále funkční školu tvoří dvě plechové "stáje" po pěti třídách, knihovna a kuchyň, kde se vaří na otevřeném ohni pro 160 hladových krků.Zatím probíhá vyučování, tak jsou všichni ještě ve třídách.
Za chvíli je slyšet zvonění, na jaké jsme zvyklí z našich škol. Školáci různých velikostí vybíhají ze tříd a obstupují Davida, který vypouští drona, aby celou událost zachytil pěkně z výšky. 
Ještě pár fotek před rozestavenou budovou nové školy, pár bonbónů na rozloučenou a děti se vrací do tříd. Kluci předávají peníze. Bude to stačit na dostavbu a možná zbude i na učebnice a sešity. Nová škola už má obvodové zdi a bude hotová do konce února. 
Kosgei září štěstím a děkuje do kamery za sebe a všechny děti. Když mu kluci předávají ještě sportovní hodinky, tak už má dojetím opravdu na krajíčku. Je to opravdu silný moment a je vidět jak to hluboce prožívá. 
Jako poděkování nás zve k sobě domů. Představuje nás své ženě, která mám nachystala občerstvení. Teplé mléko s čokoládou Cadbury a toustový chleba. Je to skromné, ale dávají co mají. Ukazuje mám svou sbírku trofejí. Opravdu je čím se chlubit.
Pak už se vracíme domů a doufáme, že to auto zvládne. Opět zvládlo.
Chtěl bych tímto poděkovat všem, kdo "Běžcům v Keni" přispěli na tuto sbírku. Udělali jste minimálně jedno člověka šťastným. 
Teď bys se mi strašně moc chtělo napsat, že jste tím nasrali i 160 školáků, ale to by nebyla pravda. Vypadá to, že do školy chodí rádi, a že je i baví.
Ještě jednou díky a dobrou noc.