Den 17. - Je to boj

25.01.2020

Sobota 25.1.

Den 17. - Je to boj
Aklimatizace: 2600/2700 (stagnuje)
Váha: 71.4kg
VO2MAX: 52

Dopoledne patří kopcům. V 9 vyrážíme s Davidem a Čurdou přes les k benzínce. Odtud se svažuje dostatečně dlouhá a taky dostatečně prašná boční cesta. Hlavní výhodou je, že tu není moc provoz. Tedy pokud nepočítáme nějaké to stádo krav, tři volně si jdoucí koně a občas i nějaké to nákladní auto. To dokáže zvednout do vzduchu slušný oblak prachu. To se pak pár minut nedá skoro dýchat.


A ty krávy, jsou fakt krávy. Začnou se tam poštuchovat v půlce cesty. Asi o bejka, kterej je tam s nima, ale je to takovej chcípáček, že vůbec nestojí za to. K benzince to bereme rozklusem. Kdo by si myslel, že po rozklusu logicky následuje rozcvička, tak se plete. Po rozklusu následuje návštěva pekárny, která je hned vedle pumpy. Už několik dní se kluci bez úspěchu dožadují perníčků, které si tam koupili někdy před týdnem a od té doby nejsou k sehnání. David se snaží vysvětlit co vlastně chce: "black cake, black like your hair" a ukazuje přitom na prodavaččiny vlasy. Nejsou. Mají jen koblihy. Tak snad příště. 

Pak už se jde opravdu trénovat. Pár prvků z abecedy, rovinky a vlastní trénink. Ten spočívá ve výběhu 300 metrů dlouhého kopce v šesti opakováních. To celé si vynásobte třikrát a máte krásných osmnáct nakloněných rovinek. Já si dávám "jednodušší" verzi v podobě dvoustovek. Kdyby tam kluci nebyli, tak se na to fakt vyse*u, ehm vykašlu. Sdílená bolest, poloviční bolest. Po tréninku ještě jedno ověření, zda není náhodou black cake upečen. Není, a tak si vyklusáváme na smoothie. Půllitrová sklenice barevně vyvrstvená z avokáda, papáji, banánu a manga. Celé to vyjde na 25 káčé a bohatě to nahradí oběd. Ale je ještě brzo, takže oběd stejně bude. A moc dobrý, čočka s rýží. 

Odpoledne se jdu už jen vyklusnout a nakonec si zaběhnu na vyhlídku a tupě koukám do údolí, jak pomalu zapadá slunce.

Dobrou noc