Den 18. - Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý

03.02.2019

V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul.Tady v Itenu se neodpočívá, ale maká 13 dní a aktivní odpočinek je povolen až den 14.
Dnes je tedy 14. tréninkový den, den odpočinku. 
Vstáváme o něco později. To prostě k regeneraci patří. Jirka vaří černý čaj se zázvorem. Je příjemné ráno a snídáme venku.
Pohodu narušují jen dělníci, kteří začali rozebírat protilehlý domek a dřevěný plot. Za pár dní tu bude stát nová řadovka.
Necháváme si přeprat svršky od místních pradlen a kolem desáté vyrážíme na výlet.
Jdeme k vodopádům. Ano, k těm vodopádům, ke kterým jsem šel už dvakrát a dvakrát nedošel. Tentokrát nás vede Čurda a Jirka, kteří už trasu znají.
Cestou se stavíme i na rekonstruovaném starém stadionu. 
Poslední úsek vede úzkou pralesní pěšinou. Jirka nesouhlasí a navrhuje pohodlnější cestu okolo. Pozdě, už se prodíráme houštím a slízáme příkrý sráz. Jirka vidí za každou větví hada a jeho nadávání nás provází celou cestu.
Jsme u cíle.
Nezbytné focení, trocha osvěžení v studené vodě a vracíme se zpět.
U vodopádů se k nám přidává domorodý dvanáctiletý klučina. Ukazuje mám cestu, kterou známe a snaží se z nás vytáhnout nějaký peníze. Vláďa mu dává nějaký drobný v domnění, že se ho zbaví, ale nedaří se, jde s náma celou cestu. 
Jdeme na oběd do celkem luxusního resortu. Tam už klučinu ochranka nepustí. 
Po dlouhé době mám konečně maso, beefsteak. Na jídlo se tu čeká dlouho. A dlouho myslím opravdu dlouho. Skoro hodinu.Na hotelu bydlí Eva Vrabcová Nývltová s manželem. Trénuje tu už týden. Porovnáváme ubytování a stravu na hotelu s tou naší. Bydlíme a jíme levněji. Dnešní oběd stál tolik, kolik zaplatíme za měsíční ubytování.
Občas je ale potřeba, dát si něco jiného, než fazole a rýži.
Sice to nebyl moc odpočinkový den, ale stál za to. 
Stihl jsem i oslavit 43. narozeniny .
Díky všem tam u nás, že si vzpomněli.