Den 19. - Had na cestě a z hadice ani kapka

04.02.2019

Tam kde býval krásný zelený dvorek, sem tam ozdobený kravským lejnem , je dnes staveniště gigantických rozměrů. Pár metrů ode dveří nám vyrůstá nová řadovka. Žádné dlouhé plánování. Natáhne se pár špagátů a začne se kopat. Večer jsou základy hotový.
Neskutečné, jak to jde rychle.
Na ranní trénink se přidávám k Jirkovi. Dnes běhá kopce 8x250m 2x. Dávám si to samé, jen ve zkrácené verzi 150m.
Prvně si ale musím pořádně vyměřit délku trasy , abych náhodou nepřetáhl. Jak si tak zaměřuju, tak uvidím, jak se přes cestu pomalu plazí had.

Znejistím. Prochází kolem stařík, tak se ho ptám, jestli je had jedovatej. Změří si mě pohledem, pak hada, a těžkou botou mu rozdrtí hlavu. Jeho tělo odkopne do škarpy, řekne Oukej a s úsměvem jde po svým.
Jirkovi raději nic neříkám. Nechám si to až po tréninku. Vidí hada za každým rohem.
Konečně mám odběháno svoje. Hodinky zapípají a zobrazují mi novou hodnotu VO2 max. Konečně. Je to posun o 3 od mého příjezdu. Dokonce to i cítím, že se mi běhá lépe. Jsem zase o krok blíž k běhu s Keňany. 
Už několik dní nepršelo, a pořádně nepršelo asi už několik týdnů. Běhali jsme na prašné cestě a každé projetí motorky, nebo auta zvedne do vzduchu oblak dusivého prachu. Je to o to horší, že už týden neteče vůbec žádná voda a došla i voda v nádrži na dvoře. Musíme šetřit s každou kapkou. 
Odpoledne už mám jen výklus. Běžím se podívat na nový ovál vzdálený něco málo přes tři kilometry. Jen podívat. Celkem moderní dráha, ale vstup stojí cca 450kč , pro místní asi stovku. To nedám. 
Zítra makáme dál
Dobrou noc