Den 24. - Dlouhá je cesta k cíli

09.02.2019

Musím se ještě vrátit o den zpět.

Včera se naše keňská komunita rozrostla o dalšího člena. Přijel Robert Míč, další skvělý běžec. Je nás tu už 6.

Tak, a teď už k dnešku.

Další brzké vstávání. Budík řve už ve 4:50. Je v plánu dlouhý běh 38km s keňskou běžeckou skupinou. V 5:30 vybíhám. Je ještě tma. Běžím s čelovkou. Svítat začne zhruba za hodinu.

Je chladno, ale na běh příjemně. Běžím jako první, až na jednadvacátém kilometrů mě dostihne první skupinka asi deseti běžců.

Nejsem tak rychlý. Startoval jsem o víc jak tři čtvrtě hodinu dřív než ostatní, abych vůbec něco odběhl. Jejich tempu bych nestačil. Zrovna tato skupinka běžela tempo 3:25 a to celých 38km. Neskutečné. I ti pomalejší běželi hluboko pod 4 minuty. Moje tempo je 5:13 :D

Tady v Keni dlouhý trénink probíhá asi takto: skupinu běžců doprovází vozidlo. Za běhu se jim z okýnka podává voda, kdo už nemůže nebo nechce běžet, nastoupí. Vozidlo dojede do předem stanoveného cíle, posbírá všechny zúčastněné a odveze je zpět.

Já jsem si stanovil cíl, běžet tak dlouho, dokud mě nepojedou. Takový "wings for life" po keňsku. Vyšlo to na 21km. Jsem už celkem rád. Sluce začíná pražit, projíždějících aut, a s tím rozvířeného prachu přibývá, je čas ukončit trápení. Jsem ale spokojený. Počítal jsem, že mě dostihnout někde na 15-18km.

Cestou zpět je v devíti-místném autě asi 17 černých pasažérů, včetně nás tří špinavých Čechů.

Odpoledne už jen kratší výklus, večeře a spánek.

Jo a už zase neteče voda.

Dobrou noc