Den 4. - Bolavý zub a kůň v hospodě

12.01.2020

Celou noc mě budil bolavý zub. Ani prášky moc nezabíraly. Dokonce jsem začal kloktat slivovici, kterou k smrti nesnáším. Vážně uvažuju, že navštívím místního zubaře. Jsem unavený a raději zůstávám v posteli.

Na oběd jdeme k hlavni silnici do restaurace = plechová bouda bez oken. Objednávám si rýži se zeleninou a colu. Přinesou nudle a fantu . Je to dobré. Takové, skoro čínské nudle. Ostatně děti na nás pokřikují "China" a "Money". Keňské "Hajajů" (how are you) mi bylo příjemnější. Ostatně Číňanů tu bude asi dost. Veškeré velké stavby mají čínské nápisy.

Pomalu dojídáme a do restaurace vjede kůň s bryčkou. Zaparkuje si to přímo mezi stoly.

Po oběde zase zalehnu. Zuby jsou trošku lepší. Oblíkám se a jdu běhat. Běží se mi tak těžce, že na zuby ani nemyslím. No jo, nadmořská výška. Ještě nejsem aklimatizovaný. Po příjezdu mi Garminy ukazovali stupeň aklimatizace na 1150mnm, dnes už jsem na 1450m. Bude to cca deset dní trvat, než dosáhnu reálné výšky 2700.

Na večeři vyrážíme do Yaya Africa Athletic Village. Jedeme kousek lesem. Všude jsou ospadky. Yaya je na místní poměry luxusní resort. Restaurace, spa, dráha, bazén. A především rychlá Wifi. Občas padá, ale na vyřízení základních věcí dostačující.

Odolávám pizze a burgerům a zahajuju dietní stravu: tomatová polévka, salát, domácí mangový juice, čaj a cola (bez té by to nešlo).

V sauně David potkává běžce z Turecka. Jméno si nepamatuju, ale běhá strašně rychle. Zrovna mi dává kázání Jirka Homoláč přes messenger. Mám míň jist a víc makat. S Turkem běželi Berlín. Turek se tam nedostal k vodě , tak mu Jirka dal ze svýho. Posílám mu aspoň společnou fotku.

Dobrou noc