Den 7. - Rovina, která vede do kopce

23.01.2019

Třetí tréninkový den.
Stáváme o něco dříve než obvykle. V 8 hodin. Dnes pojedeme kousek, necelých 20km, za město. Prý je tam "rovina". Vyrážíme po 9h. Jirka Homoláč ještě bojuje s žaludkem a zůstává na pokoji.
Trénink začínáme rozklusem na 2km, následují 4 rovinky a pak se rozdělujeme. Kluci poběží 16 v tempu, já mám v plánu 10 fartlek.
V hodinách si nastavuju interval 30s rychle, 2min pomalu a vybíhám. Rovina v mých představách vypadá jinak. Cesta jde zvolna nahoru, pak zase dolů. Každé projíždějící auto chrstne do obličeje oblak prachu. Cesta je v rekonstrukci a kolem projíždí jedno nákladní auto za druhým. Střídám rychlé tempo s pomalým. Řídký vzduch, prach a vrozená lenost mě nutí na na 4km otočit a běžet zpět. 8 musí stačit. A myslím, že stačilo. Ještě, že u cíle je obchůdek. Kupuju láhev Coly. Kluci dobíhají pár minut za mnou. Posilněn cukrem zvládám ještě 2km výklus.
Jedeme zpět, sprcha a jdeme na oběd. Nemám vůbec chuť na jídlo, tak do sebe nacpu Mandasi, jakou si místní koblihu, zaliju to nechutně sladkým keňským čajem s mlíkem.
Po obědě zasloužený odpočinek.
V 5 vybíhám na odpolední výklus. Mám v plánu navštívit tradiční místní stadion. Momentálně je však v rekonstrukci.Cestou bloudím, a z plánovaných 6km, je 10.
Večeře. Pořád nějak nemám chuť na jídlo. Sním jen rýži a trochu vařeného zelí. Necítím se zle, ale prostě jen nemám chuť na jídlo.
Jirka už se taky cítí líp a do rána už snad bude v pohodě. Zítra valíme dál:)