Den 8. - Na houby

24.01.2019

... dobře, na houby ne, ale do lesa jo.
Zhruba 2km od Itenu leží les ne nepodobný tomu českému. Leží na okraji velké příkopové propadliny. V lese panuje příjemný chládek. Je to velká změna oproti rozpálené silnici nebo prašným cestám. Občas potkáte osamělého běžce, či menší skupinku. Nejen les, ale i běh je hodně podobný běhání v Česku. Je to jak běhání se skupinou "Superlife". Pořád zastavuju. Zastavuju, abych fotil. (Snad mi kamarádi ze skupiny prominou - musel jsem si rýpnout 😁).
Uhýbám z hlavní lesní cesty a běžím po vyšlapané lesní pěšině. Připadám si jak v jiném světě. Pěšina mě dovede až na mýtinu. Neskutečné.
Sice moc nevím, kde jsem, ale už jsem na 7km, tak je čas se vrátit zpět.
Určitě vím, že se sem ještě podívám a prozkoumám i vzdálenější část lesa.
Výběh končím po 14km v centru Itenu a domů se už šourám krokem.
Pomalu mi dochází oblečení. Čas něco přemáchnout. Naposledy jsem pral v ruce tak před dvaceti lety. Naštěstí běžecký oblečení není náročný na praní a za pomoci mýdla s jelenem mám do půl hodiny hotovo.
Po obědě volím volnější režim a jdu na výlet k vodopádům vzdáleným cca pět kilometrů. Využívám navigace v mobilu a dostávám se téměř až k vodopádů . Za boha nejsem schopnej najít cestu k nim. Je už dost pozdě, tak to musím otočit. Nerad bych tam bloudil potmě. I tak to stalo za to a podívám se tam jindy.Po návratu se vítám s novým členem naší skupiny Vladimírem Marčíkem. Musí absolvovat klasické nákupní kolečko (madračka, talíř, hrnek, příbor). Vyrážíme tedy do centra, kde ještě nakoupím zeleninu na večeři. Nepočítaje jeden pidi-mini hamburger, tak jsem skoro vegetarián.

Dobrou noc.